-
Continue reading →: Dokonale čistý. A pak znovu od nulyLežím a pozoruji kocoura, jak si opět čistí ten svůj dokonale načechraný kožich, a přemýšlím, jestli náhodou nemá OCD. Pro vysvětlení – obsedantně kompulzivní poruchu. Pro neznalé psychiatrických diagnóz: to je to, co má Adrian Monk v mém oblíbeném seriálu. A přiznávám, i já jsem tak trošku vlastníkem této –…
-
Continue reading →: Nic! Oficiální stav dnePřemýšlím, o čem dnes psát, a nic mě nenapadá. Protože se mi vůbec nic nechce. Jsem protivná i sama sobě a už mi nepomáhá ani čokoláda. Seriály jsem viděla už asi všechny, číst mě nebaví, šít mě nebaví, malovat mě nebaví a ani psát mě nebaví… prostě nic mě nebaví.…
-
Continue reading →: Sedačka jako nástroj mociMáme opravdu malý domeček uprostřed veliké zahrady. Ne že bych jako správná princezna netoužila po zámku – ideálně s jednou věží a dvěma až třemi komornými – ale udržovat dům bez sítí, obzvlášť v zimě, je samo o sobě docela disciplína. A navíc by nám tu víc než padesát metrů…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (41)O výhodách nehybného světa Poddaní, uplynulý čas potvrdil starou pravdu: svět je nejlepší tehdy, když se příliš nehýbe. Cesty se zastavily, okolí ztichlo a kouzelná zahrada se opět stala uzavřeným územím s omezeným přístupem. Přesně tak, jak to mám rád. Služebnictvo se sice občas tváří, že řeší cosi zásadního –…
-
Continue reading →: Saigon, Vietnam a kouzelná zahradaSobotní ráno nás přivítalo netradičně – přívětivou, slunečnou tváří a po dlouhé době u toho nebylo minus deset. Když jsem s Key popíjela ranní kávu, připadala jsem si jako omylem vykopaný krtek, mhouřící oči a zvykající si na prapodivnou světelnou situaci. A protože slunce znamená blahodárnou energii nejen pro nás,…
-
Continue reading →: Pod bičem černobílého otrokářeMám pocit, že když řeknu, že pracuji z domu, většina lidí si myslí, že vlastně nic nedělám, jsem kdykoliv k dispozici a je to úplně super, protože nikam nemusím. Ten, kdo si to mohl vyzkoušet třeba během epidemie, mi jistě dá za pravdu, že to není žádný med. Donutit se…
-
Continue reading →: Led, kopec a myJestli jsme si mysleli, že letošní zima už žádnou další kulišárnu nevymyslí, šeredně jsme se mýlili. Protože když nás neodradilo bláto, sníh a mráz, zima prostě přitvrdila. Přidala ještě víc ledu. A to tak, že obalila celý kopec ledovou krustou, jako když se ledňáček namočí do čokolády. Mně to zase…
-
Continue reading →: Láska na druhé mňooNěkdy se láska neobjeví hned. Nepřijde s fanfárami, růžemi a andělským sborem. Někdy se plíží pomalu, nenápadně. A člověk si jí všimne až ve chvíli, kdy už dávno bydlí v obýváku. Nedávno jsem tak pozorovala své dva kluky.Toho zrzavého, co by mohl porost rozdávat.A toho druhého, který ho naopak postrádá…
-
Continue reading →: Chceš být doživotně kočka? Pořiď si kocoura.Jedné noci, když mi po zádech s hlubokým zaujetím přejížděly velké, horké, chlupaté tlapy, jsem dospěla k zásadnímu životnímu poznání.Už chápu, proč si ženy po čtyřicítce místo mužů pořizují kocoury. Protože pro kocoura jste vždycky kočka.Bez ohledu na to, kolik máte kilo navíc.Bez ohledu na to, že právě vylézáte z…
-
Continue reading →: Na Hromnice o zloděje více aneb kouzelná zahrada v pohotovostiMáme za sebou Imbolc – keltský svátek, který u nás známe spíš jako Hromnice. Podle keltské tradice na Imbolc (1.–2. února) stařena Cailleach (na ostrově Man známá jako Caillagh ny Groamagh) sbírá dřevo na oheň, aby si prodloužila zimu. Pokud je ten den hezké počasí, nasbírá dostatek otopu a zima…









