Jak přežít v kouzelné zahradě

Myslím, že už je jaro opravdu za dveřmi, i když to tak po ránu vůbec nevypadá. Jedno je ale jisté. Max shodil svou lví hřívu. Kam chodí, tam trousí chuchvalce kožichu a František, náš robotický vysavač, vypadá, že brzy spáchá sebevraždu. Sluníčko už několik dní dobíjí baterky o sto šest…

A jedeme dál. Trošku odpočinku v jednom ošklivém, pochmurném dni, kdy se mi nechtělo pomalu ani dýchat, by dnes mělo vystřídat další předávání a psaní příběhů mé knížky. Večer totiž po strašně dlouhé době opustím své zavedené rituály a vydám se do víru pátečního Brna. Protože Popy a Maxmilián poputují…

Po dvou dnech slávy, euforie a chaosu máme naordinovaný den klidu. Tedy minimálně moje ruka. Protože mám pocit, že jsem včera podepsala ještě víc knih než předevčírem a začaly mě chytat křeče. Rozvezli jsme první knížky jejich novým majitelům a s netrpělivostí a napětím čekáme na ohlasy. Tedy první už…

Moje děti jsou už velké a já jsem stará na další. Vím, že dnes se rodí i do padesáti, ale asi bych neměla na dalšího prcka energii. A přesto jsem díky trpělivosti a lásce mého úžasného manžela, ilustracím naší Baru a podpoře mých blízkých i čtenářů mohla zažít ten úžasný…

A je to tady den D. Den kdy jedeme do Prahy, teda doufám, že jedeme do Prahy, protože při posledním vypouštění kocoura jsem zjistila, že venku to vypadá spíš než jako v Kouzelné zahradě jako na Sibiři. Už včera při cestě z obchodu jsme testovali šplhací schopnosti malého městského Crossoveru…

Asi budu někam jezdit častěji. Protože tolik lásky, co mě čekalo po návratu, jsem fakt nečekala. Dokonce – aby náhodou znovu o svou osobní otrokyně nepřišel – spal pan kocour v noci doma. A to je u něj výkon hodný státního vyznamenání. V pravidelných intervalech mě chodil kontrolovat, budit a…

Zvládly jsme D1 a ani nevíme, s jakou tváří nás přivítal Středočeský kraj, protože byla schovaná za hustou mlhou, jako by smutnil nad ztraceným mládím. Z nebe začala padat voda, která se postupně změnila ve sněžení, takže jsme vlastně skoro nic neviděly. Protože blázni se přitahují, projely jsme bahenní lázní…

Dnes opouštím kouzelnou zahradu. Nechávám doma manžela i chlupáče a do zítřka odjíždím. Prý už mi z toho tady kape na maják a je potřeba na chvíli opustit loď. Jedu do Středních Čech. Do těch, o kterých denně čtu tiskové zprávy a pak z nich píšu články, abych informovala lidi…

Zavření mimo civilizaci momentálně nemáme moc možností k zábavě. Tedy nepočítám-li věčné utírání tlapek, případně celých zvířat a otevírání a zavírání dveří a oken. Takže když zrovna nešetříme elektřinou, sledujeme některou z předplacených platforem. A už od dob Vyvolených a Big Brothera přes Výměnu manželek až po Prostřeno – reality…