-
Continue reading →: Na Hromnice o zloděje více aneb kouzelná zahrada v pohotovostiMáme za sebou Imbolc – keltský svátek, který u nás známe spíš jako Hromnice. Podle keltské tradice na Imbolc (1.–2. února) stařena Cailleach (na ostrově Man známá jako Caillagh ny Groamagh) sbírá dřevo na oheň, aby si prodloužila zimu. Pokud je ten den hezké počasí, nasbírá dostatek otopu a zima…
-
Continue reading →: Život mimo civilizaci: aplikace, kocour a paranoiaLidé mají na náš životní styl a bydlení na konci světa, kde nenajdete ani elektrický sloup, různé názory. A víte co? Je nám to úplně šumák. Jedni si myslí, že jsme romantici, druzí nás považují za blázny a někteří, kteří si to zřejmě pletou s maringotkou, jsou přesvědčení, že žijeme…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (40)O úplňku, Mordoru a výhodách nedostupnosti Moji poddaní, další týden se uzavřel a já vám opět podávám hlášení ze svého panství. Počasí se definitivně rozhodlo přejít do režimu Mordor. Cesty zmizely, obzor se ztratil a jakýkoli pokus o přiblížení k sídlu považuji za značně ambiciózní. Osobně s tím nemám sebemenší…
-
Continue reading →: Lykanthropie v peřinách a sen o bílém koniPůvodně jsem chtěla psát o tom, že se mi splní další můj velký dětský sen. Jenže jsem úplně zapomněla na to, že tu máme první únorový úplněk a s ním spojenou insomnii a mou asi někde v hloubi duše zakopanou lykanthropii. Tím dětským snem, co mi má být splněn, jednou…
-
Continue reading →: Zapadlí, omrzlí a stále odhodlaníKonečně končí nejdelší měsíc v roce. Protože podle mého má leden minimálně šedesát dní. Anebo se čas v zimě prostě táhne o polovinu pomaleji. A letos snad ještě víc než obvykle. Chápu, že příroda nám potřebovala dát zatěžkávací zkoušku, aby zjistila, jestli naše odhodlání žít mimo civilizaci je dostatečné. Jen…
-
Continue reading →: Kolik řečí umíš, tolikrát jsi kocouremŘíká se, že kolik řečí člověk umí, tolikrát je člověkem. U nás doma se ale ukázalo, že tahle poučka platí spíš pro kocoury. A konkrétně pro jednoho zrzavého aristokrata jménem Maxmilián. Je až fascinující, kolik zvukových projevů dokáže jeden kocour ovládat. A ještě fascinující je, že je střídá podle nálady,…
-
Continue reading →: Domácí Wikipedie s občasným výpadkem signáluNěkdy mám pocit, že jsem se už narodila s lehkým chaosem v hlavě. Ne s tím dramatickým, co je vidět na první pohled, ale s takovým tím tichým, vnitřním. Světem, který je barevný, hlučný a plný myšlenek, které se odmítají seřadit do přehledných šuplíků. Později jsem se dozvěděla, že se…
-
Continue reading →: Dva za jednoho a jeden za sebeKdyž čekáte druhé dítě, míváte ty romantické představy. Jak se budou sourozenci milovat, jak ten starší bude mladšího učit samé krásné věci, jak bude všechno zalité sluncem a duhou. Hezká představa. Podobné představy jsem měla i ve chvíli, kdy jsme pořizovali Maxe. Říkala jsem si, že naše milovaná, poslušná holčička…
-
Continue reading →: Pedagogický experiment s myšíMax se rozhodl, že z Key udělá kočku.Ano, opravdu. Z border kolie, specialistky na pasení všeho, co se hýbe – a občas i toho, co se nehýbe – vychovat lovce. Z okna se dalo pozorovat, že nejde o žádný náhlý nápad, ale o promyšlený pedagogický proces. Pan učitel Max přinesl…
-
Continue reading →: Max a Key: tajný život tříděného odpaduŘíká se, že snad každé dítě chtělo být někdy v životě popelářem. Ne že bych je jako malá ráda nepozorovala z okna, ale moje sny mířily jinam. Nejdřív jsem chtěla být princeznou, pak vílou a nakonec spisovatelkou.Všechno se mi vlastně splnilo. Jsem manželova princezna, víla v kouzelné zahradě… a spisovatelkou…









