Jak přežít v kouzelné zahradě

Jsem od přírody umělecký a kreativní člověk. Má to své nesporné výhody, ale i jednu zásadní nevýhodu:Když vám je na jedné straně z hůry dáno, na druhé musí být ubráno. A mně bylo ubráno hodně. Jsem totiž naprostý technický antitalent. Od Ježíška jsem dostala svou vysněnou mašinku. Hrnec, který vaří…

Až jednou přijde můj čas a já si budu moct vybrat, kam dál, mám jasno – chci jít za Velkou Kočkou. Když tak pozoruju našeho Maxe, říkám si, že tahle šéfka musí být neuvěřitelně tolerantní. Protože jestli někdo žije všech sedm smrtelných hříchů na maximum, tak je to právě on.…

Už delší dobu tušíme, že naše zahrada nežije úplně obyčejným životem. Teď už jsme si tím ale téměř jistí. Kromě stromů, zvířat a jednoho zrzavého kocoura tam máme ještě něco dalšího. Něco, co zatím neumíme pojmenovat jinak než démon. Jednou brzy ráno, v čase, kdy normální lidé spí a jen…

Že si chlupatí obyvatelé našeho domu žijí vlastním životem, dělají si, co chtějí, a nás berou spíš jako personál, jsme si už zvykli. Stejně tak jsme si zvykli na to, že kouzelná zahrada žije vlastním životem. Ovládá ji démon, který provádí inspekce odpadků, hází ořechy do holínek a s krev…

Někdy má smysl si přiznat, že splnění životního snu s sebou nenese jen radost, ale i určité vedlejší účinky. V mém případě má ten sen jméno Max. Případně Maxmilián, podle nálady a míry důstojnosti. Abych si v tom udělala pořádek, zkusila jsem si odpovědět na otázku, proč jsem si vlastně…

To, že bydlíme na skorosamotě, žádné tajemství není.„Skoro“ znamená: z jedné strany velká zahrada s nízkým plotem (přes který se neskáče pro peříčko, ale pro kocoura), z druhé strany ulička a pár chat. Když jsme to tu koupili, byli všichni nadšení – až na sobotní ježibabu. Jakmile zjistili, že tu…

Chápu, že všechno na světě musí být po zásluze potrestáno. A to i pobyt ve wellness hotelu s plnou penzí a všemi službami v ceně. Dokonce se mě paní hoteliérka ptala, jestli nevadí, když si ho vyfotí. Prý proto, že je to taková slavná celebrita. Slíbila jsem jí, že až…

Dvakrát do roka naše nemalá skupina vyráží mimo území jižní Moravy do přilehlých hor. A nikdy, opravdu nikdy, se to neobejde bez komplikací. Už jen nabalit do aut několik sotva odrostlých pubodospěláků, tři dospěláky, dvě malé cacorky a jednu černobílou stíhačku je výkon hodný uznání. Letos se nám to povedlo…