Jak přežít v kouzelné zahradě

Konečně máme uklizeno. Kouzelná zahrada je pod bílým kobercem sněhu tak kýčovitě čistá, romantická a krásná, že by se za ni nestyděla ani pohlednice z alpského wellness resortu. Ovšem pouze za oknem.

Protože jakmile otevřete dveře, mrzne až praští, mráz leze do morku kostí a romantika se mění v rychlokurz přežití v minusových teplotách.

Naše rodinná chlupatá smečka proto tráví většinu dne u okna.Max sleduje ptáčky.Key sleduje Maxe.

Chvíli je klid. Krátkou chvíli.

Pak se začne prudění. Z domu se stává opičí dráha, z nábytku překážková trať a z našich nervů spotřební materiál.

Nejnovější disciplínou je šoupání kýble po koupelně. Chvíli mi trvalo přijít na to proč, ale jsem celkem schopný detektiv.

Šoupání kýble totiž znamená jediné: „Vyměň vodu v psí misce.“ Protože pan aristokrat Max přece nebude pít po něčem tak podřadném, jako je pes.

Jenže výměna vody většinou ke zklidnění situace nestačí. A tak když nervy povolí, oba bitevní hrdinové končí na mrazu. A rázem je po hrdinství. Najednou je zima.Najednou jsou unavení. Najednou nutně potřebují dovnitř.

Jakmile se slituju a pustím je zpátky, jede se znovu od začátku: kocour sleduje ptáčky, pes sleduje kocoura, šoupání kýble, skákání po nábytku a znovu dveře ven.

A tak pořád dokola. Nejspíš až do jara. Ale co bychom chtěli… když venku panuje zima a doma dva chlupatí profesionálové na chaos.