-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (32)O žízni, mrazivém chaosu a bílé mističce, která zachránila svět Milé lidské služebnictvo, tento týden jsem byl opět nucen převzít velení. Venku mrzne tak, že i moje přirozená aristokratická důstojnost málem zamrzla v chůzi. A jak už to tak bývá, když příroda přitvrdí, lidé ztrácejí poslední zbytky schopností, které považovali…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (31)O odpovědnosti, kterou neseme… i když nechceme Milý lide, tento týden se v naší domácnosti konečně přišlo na to, že staré moudro „stáváš se navždy zodpovědný za to, co si k sobě připoutal“ platí i opačně. Ano. To, co si k sobě připoutáte, je zodpovědné za vás.Konkrétně: já. Moje lidstvo…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (30)se vší noblesou, jak se na aristokrata sluší Mé drazí obdivovatelé, další týden mé vlády nad Kouzelnou zahradou je za námi a já opět usedám na své královské opěradlo, abych vám podal oficiální hlášení. A že toho bylo. Začnu tím nejdůležitějším: zkouškou tuhosti. Ano, mou každonoční povinností. Proč? Protože vy…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (29)když aristokrat přebírá lékařskou službu Mé drazí obdivovatelé, tento týden se královská rezidence proměnila v lazaret. Služebná zkolabovala. Prý z únavy – což je mi naprosto nepochopitelné, když většinu skutečně náročné práce dlouhodobě vykonávám já. A tak jsem, jak se sluší na zodpovědného aristokrata, převzal velení. Ordinace Dr. Maxe byla…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (28)o noční kontrole zahrady, dveřním teroru a literární hysterii služebnictva Mé milé lidské bytosti, tento týden bych shrnul jediným slovem: vyčerpávající. Nikoliv ovšem pro mě, jak by se snad někdo mohl mylně domnívat, nýbrž pro služebnou, která si stále neosvojila základní pravidla soužití s aristokratem. Již několik nocí osobně dohlížím…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (27)Sláva, bahno a uražená důstojnost Moji drazí obdivovatelé, tento týden byl… řekněme náročný. Všichni kolem mě jásají, tleskají a já se dozvídám, že má kniha – ano, ta, kterou si má služebná poněkud nestydatě přivlastňuje – míří do světa. Prý se chystá autogramiáda. A teď se, prosím, posaďte: mě na…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (26)O souboji na kordy, lampičce a myších intrikách Minulou neděli jsem statečně bránil Kouzelnou zahradu před drzým nekastrovaným vetřelcem. Souboj to byl lítý – já čestný, on zákeřný. A než jsem stačil vytasit kord, trefil mě ničema přímo do oka. Následovala panika služebnictva, volání, běhání, přenášení – prostě chaos. Mne…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (25)Aristokrat s roční praxí Ano, moji drazí poddaní, stalo se to.Tento týden jsem oslavil rok své vlády v Kouzelné zahradě. Přesně rok od chvíle, kdy jsem vstoupil do života své služebné – a ona od té doby nevyspala jedinou noc v kuse. A to říkám bez jakéhokoli přehánění.Za ten rok…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (24)Hvězda všech žánrů vstupuje na scénu Drazí poddaní, hvězdy sice září na nebi, ale jedinou skutečnou hvězdou tady na zemi jsem já.A tento týden se to konečně stalo oficiálním faktem. Má kniha vstoupila do předprodeje a svět se – po dlouhé době – začal otáčet správným směrem. Tedy kolem mého…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (23)aneb O tichém teroru, myší genocidě a vládě mlčením Moji drazí poddaní, tentokrát jsem celý týden vládl tak intenzivně, že by i dvorní kronikáři žádali příplatek za přesčasy. Po návratu z mého luxusního wellness pobytu jsem byl lačný, hladový a připraven dát jasně najevo, kdo je zde skutečným pánem. Během…









