-
Continue reading →: Schola ludus aneb když pes trpí a kocour má stylBlíží se pololetí, a tak se u nás doma učí, zkouší, praktikuje, trénuje a ladí. Dotahují se známky, vylepšují průměry a celá domácnost se nenápadně mění ve vzdělávací ústav. A protože ačkoliv je dceři skoro osmnáct, pořád nejlépe funguje schola ludus – Komenského škola hrou – jedeme přesně tímhle směrem.…
-
Continue reading →: Zelí jako forma láskyJe jedna hodina ráno.Vrací se z obhlídky. Každodenní rituál. Vpustit, utřít, načechrat, oživit mrtvé granule, zakrýt peřinou a doufat, že se ještě dá spát.Pan kocour se nacpe, jako by nebyl venku dvě hodiny, ale dva dny. Jako by přešel poušť, ne zahradu. Granule zmizí. Vše v pořádku. Svět se může…
-
Continue reading →: Ranní rituály, ledová tříšť a kafe jako otázka přežitíPrý je venku nejhorší zima za posledních dvacet let, hlásaly titulky na Facebooku. Tak teda nevím… takovou zimu si před dvaceti lety fakt nepamatuju, ale když to říkají oni, asi na to mají statistiky. Víte, při jaké teplotě zamrzá voda? No, my včera zjistili, že při minus dvanácti. Když manžel…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (6)jarní audienční zpráva z království zahrady Mé vážené publikum,opět nastala neděle – den, kdy svět ztichne a naslouchá mému královskému sdělení. Jak se sluší a patří. Slunce se opírá do mé hřívy, vzduch voní po jaru a zahrada, mé svrchované území, se začíná podezřele měnit. V trávě se objevily pastelové…
-
Continue reading →: Tajný život KnedlíčkaZnáte film Tajný život mazlíčků? A pamatujete si králíčka Snížka – sněhově bílého, s modrýma očima, tak roztomilého, že by jeho pohled roztavil i severní pól? Ale jen do chvíle, než se zavřou dveře a zmizí poslední dvounožec. Pak se z něj stává chladnokrevný akční hrdina. Tak přesně takový je…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (36)aneb Když mrzne svět i algoritmy Poddaní moji, nastala zima. Ne taková ta romantická, ale zima, co praští. Mrzne až do kostí, do vousů a do posledních zbytků důstojnosti, které si člověk (tedy kocour) snaží zachovat při pohybu po vlastním panství. Dveře jsou momentálně v jakémsi experimentálním režimu „izolepa jako…
-
Continue reading →: Když kočka neleze dírou a všichni lezeme oknemV jedné známé písničce se zpívá, že kočka leze dírou a pes oknem.U nás je to trochu jinak. Kočka dírou neleze vůbec.Za to všichni lezeme oknem. Než se začnete děsit, ne – nejde o žádné malé okénko někde ve sklepě. Jedná se o francouzské okno. To samé okno, kterým normálně…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (35)o bombardování, kapsičkách a návratu řádu Konečně. Skončil ten nepochopitelný chaos s dárky, jakýmsi Ježíškem a vůbec s celým tím obdobím, kdy se všude něco třpytí, šustí, přenáší a kocour nemá ani chvilku na důstojné rozjímání. A pak přišel ten den.Den, kdy se za okny zřejmě rozpoutalo bombardování.Rakety, záblesky, rány.…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (34)aneb Máša, kaše a myší pastvina Dnes konečně neděle, jak má být. Služebnictvo i s černobílou štěkací stíhačkou jsem velkoryse propustil. Jedou prý někam nasávat. Kam a co přesně, to můj kočičí majestát nezajímá. Podstatné je jediné: palác je poprvé po dlouhé době jen můj. Ticho. Žádné „Maxi, nestrkej tam…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (33)O nočním bufetu, šantové ostudě a tom, proč lidé brečí u starých videí Moji drazí, zde pan Maxmilián – vaše oblíbená kočičí autorita na chaos v lidských domácnostech. Začněme tím nejdůležitějším: z mé domácnosti se stal samoobslužný noční bufet „U pytle pod domem“. Někdo zvenčí si zjevně myslí, že moje…
Jak přežít v kouzelné zahradě 