-
Continue reading →: Popy dobývá svět. Max hlídá večerkuA jedeme dál. Trošku odpočinku v jednom ošklivém, pochmurném dni, kdy se mi nechtělo pomalu ani dýchat, by dnes mělo vystřídat další předávání a psaní příběhů mé knížky. Večer totiž po strašně dlouhé době opustím své zavedené rituály a vydám se do víru pátečního Brna. Protože Popy a Maxmilián poputují…
-
Continue reading →: Půl třetí ráno: Čas velkých i malých diktátorůPo dvou dnech slávy, euforie a chaosu máme naordinovaný den klidu. Tedy minimálně moje ruka. Protože mám pocit, že jsem včera podepsala ještě víc knih než předevčírem a začaly mě chytat křeče. Rozvezli jsme první knížky jejich novým majitelům a s netrpělivostí a napětím čekáme na ohlasy. Tedy první už…
-
Continue reading →: Cesta přes čtyři roční období za jedním snemMoje děti jsou už velké a já jsem stará na další. Vím, že dnes se rodí i do padesáti, ale asi bych neměla na dalšího prcka energii. A přesto jsem díky trpělivosti a lásce mého úžasného manžela, ilustracím naší Baru a podpoře mých blízkých i čtenářů mohla zažít ten úžasný…
-
Continue reading →: Ze Sibiře přes D1 do AlbatrosuA je to tady den D. Den kdy jedeme do Prahy, teda doufám, že jedeme do Prahy, protože při posledním vypouštění kocoura jsem zjistila, že venku to vypadá spíš než jako v Kouzelné zahradě jako na Sibiři. Už včera při cestě z obchodu jsme testovali šplhací schopnosti malého městského Crossoveru…
-
Continue reading →: Láska, frustrace a meteorologická sabotážAsi budu někam jezdit častěji. Protože tolik lásky, co mě čekalo po návratu, jsem fakt nečekala. Dokonce – aby náhodou znovu o svou osobní otrokyně nepřišel – spal pan kocour v noci doma. A to je u něj výkon hodný státního vyznamenání. V pravidelných intervalech mě chodil kontrolovat, budit a…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (42)Týden, kdy otrokyně zmizela a svět se na chvíli zastavil) Poddaní, tento týden byl výjimečný. Ne dramatický.Ne hlučný.Horší. Otrokyně zmizela. Prý „jen na jednu noc“.Jedna noc. To je lidská jednotka času.V kocouřím kalendáři je to přibližně jeden měsíc, tři existenční krize a sedm kontrolních obchůzek panství navíc. Coural jsem. Z…
-
Continue reading →: Ze samoty na samotu aneb Amazonky v mlzeZvládly jsme D1 a ani nevíme, s jakou tváří nás přivítal Středočeský kraj, protože byla schovaná za hustou mlhou, jako by smutnil nad ztraceným mládím. Z nebe začala padat voda, která se postupně změnila ve sněžení, takže jsme vlastně skoro nic neviděly. Protože blázni se přitahují, projely jsme bahenní lázní…
-
Continue reading →: Opouštím loď. Mířím do dětství.Dnes opouštím kouzelnou zahradu. Nechávám doma manžela i chlupáče a do zítřka odjíždím. Prý už mi z toho tady kape na maják a je potřeba na chvíli opustit loď. Jedu do Středních Čech. Do těch, o kterých denně čtu tiskové zprávy a pak z nich píšu články, abych informovala lidi…
-
Continue reading →: Jak přežít vlastní reality showZavření mimo civilizaci momentálně nemáme moc možností k zábavě. Tedy nepočítám-li věčné utírání tlapek, případně celých zvířat a otevírání a zavírání dveří a oken. Takže když zrovna nešetříme elektřinou, sledujeme některou z předplacených platforem. A už od dob Vyvolených a Big Brothera přes Výměnu manželek až po Prostřeno – reality…
-
Continue reading →: Suchý únor, mokrý kocourZačínám mít pocit, že matka příroda se letos rozhodla vytvořit antikampaň proti Suchému únoru. Zatímco můj manžel už několik dní vesele abstinuje, aby mi dokázal, že alkohol ani v malém, ani ve velkém množství k životu nepotřebuje, ta, jež je zodpovědná za řád našeho světa, se rozhodla nám to pěkně…









