-
Continue reading →: Když kočka neleze dírou a všichni lezeme oknemV jedné známé písničce se zpívá, že kočka leze dírou a pes oknem.U nás je to trochu jinak. Kočka dírou neleze vůbec.Za to všichni lezeme oknem. Než se začnete děsit, ne – nejde o žádné malé okénko někde ve sklepě. Jedná se o francouzské okno. To samé okno, kterým normálně…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (35)o bombardování, kapsičkách a návratu řádu Konečně. Skončil ten nepochopitelný chaos s dárky, jakýmsi Ježíškem a vůbec s celým tím obdobím, kdy se všude něco třpytí, šustí, přenáší a kocour nemá ani chvilku na důstojné rozjímání. A pak přišel ten den.Den, kdy se za okny zřejmě rozpoutalo bombardování.Rakety, záblesky, rány.…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (34)aneb Máša, kaše a myší pastvina Dnes konečně neděle, jak má být. Služebnictvo i s černobílou štěkací stíhačkou jsem velkoryse propustil. Jedou prý někam nasávat. Kam a co přesně, to můj kočičí majestát nezajímá. Podstatné je jediné: palác je poprvé po dlouhé době jen můj. Ticho. Žádné „Maxi, nestrkej tam…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (33)O nočním bufetu, šantové ostudě a tom, proč lidé brečí u starých videí Moji drazí, zde pan Maxmilián – vaše oblíbená kočičí autorita na chaos v lidských domácnostech. Začněme tím nejdůležitějším: z mé domácnosti se stal samoobslužný noční bufet „U pytle pod domem“. Někdo zvenčí si zjevně myslí, že moje…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (32)O žízni, mrazivém chaosu a bílé mističce, která zachránila svět Milé lidské služebnictvo, tento týden jsem byl opět nucen převzít velení. Venku mrzne tak, že i moje přirozená aristokratická důstojnost málem zamrzla v chůzi. A jak už to tak bývá, když příroda přitvrdí, lidé ztrácejí poslední zbytky schopností, které považovali…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (31)O odpovědnosti, kterou neseme… i když nechceme Milý lide, tento týden se v naší domácnosti konečně přišlo na to, že staré moudro „stáváš se navždy zodpovědný za to, co si k sobě připoutal“ platí i opačně. Ano. To, co si k sobě připoutáte, je zodpovědné za vás.Konkrétně: já. Moje lidstvo…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (30)se vší noblesou, jak se na aristokrata sluší Mé drazí obdivovatelé, další týden mé vlády nad Kouzelnou zahradou je za námi a já opět usedám na své královské opěradlo, abych vám podal oficiální hlášení. A že toho bylo. Začnu tím nejdůležitějším: zkouškou tuhosti. Ano, mou každonoční povinností. Proč? Protože vy…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (29)když aristokrat přebírá lékařskou službu Mé drazí obdivovatelé, tento týden se královská rezidence proměnila v lazaret. Služebná zkolabovala. Prý z únavy – což je mi naprosto nepochopitelné, když většinu skutečně náročné práce dlouhodobě vykonávám já. A tak jsem, jak se sluší na zodpovědného aristokrata, převzal velení. Ordinace Dr. Maxe byla…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (28)o noční kontrole zahrady, dveřním teroru a literární hysterii služebnictva Mé milé lidské bytosti, tento týden bych shrnul jediným slovem: vyčerpávající. Nikoliv ovšem pro mě, jak by se snad někdo mohl mylně domnívat, nýbrž pro služebnou, která si stále neosvojila základní pravidla soužití s aristokratem. Již několik nocí osobně dohlížím…
-
Continue reading →: Nedělníček pana Maxmiliána (27)Sláva, bahno a uražená důstojnost Moji drazí obdivovatelé, tento týden byl… řekněme náročný. Všichni kolem mě jásají, tleskají a já se dozvídám, že má kniha – ano, ta, kterou si má služebná poněkud nestydatě přivlastňuje – míří do světa. Prý se chystá autogramiáda. A teď se, prosím, posaďte: mě na…