Jak přežít v kouzelné zahradě

Dobrá hospodyně pro pírko i přes plot skočí.
A co teprve dobrý hospodář.

Ráno manžel vezl dceru na šalinu a na cestě před zahradou uviděl koňský koblih. Nejdřív prý chtěl nadávat, kdo nám to zase nechal před plotem naděláno. Jenže pak mu to došlo.

Takový poklad!

Raději hned vycouval, aby při otáčení tu vzácnost náhodou nerozjel. Když se vrátil domů ze snídaně, hned mezi dveřmi mi nadšeně oznamoval, jaká úžasná věc se nachází před naším plotem.

Popadl lopatu, kýbl a běžel ten poklad znárodnit. Aby ho náhodou někdo nepředběhl a to hovno nám neukradl.

Slavnostně ho umístil do prvního vyvoleného záhonu a spokojeně si mnul ruce, jak nám tam všechno krásně poroste.
A já miluju to, jak dokážeme beze zbytku využít všechno, co nám zahrada a příroda kolem naservírují.

Ve vyvýšených záhonech pomalu mizí všechno – klestí, větvičky, tráva, listí, až po veškerý bio odpad z domácnosti. Nic se nepálí, nic se nevyhazuje. Všechno se vrací zpátky do země.
A pak nám na tom celé léto roste ta nejlepší bio zelenina.

Občas i s malou pomocí kolemjdoucího koně.