Jak přežít v kouzelné zahradě

Pozdrav od Jeho Veličenstva

Moji drazí poddaní,

tento týden přinesl jedno velmi zásadní zjištění. Moje služebná konečně pochopila něco, co já samozřejmě vím už dávno. V našem domě bydlí skřítci.

Tváří se u toho velmi překvapeně a myslí si, že jsou škodolibí. Že jí schovávají nůžky, propisky, gumičky do vlasů a jiné naprosto nedůležité lidské věci. S velkým zaujetím o tom vede vyšetřování, svolává tým a prohledává dům.

Je to celé velmi roztomilé.

Jen mám takové malé podezření, že ji ještě nenapadlo položit si tu nejdůležitější otázku.

Kdo těm skřítkům asi tak radí.

Samozřejmě bych o tom mohl něco říct. Jakožto vrchní pozorovatel domu, zahrady a přilehlého panství mám o pohybu všech bytostí poměrně dobrý přehled. Ale jak je u nás zvykem, některá tajemství je lepší nechat… tajemstvími.

Navíc musím přiznat, že sledovat, jak služebná leze po čtyřech pod stolem a hledá věci, které tam před chvílí položila, patří mezi moje oblíbené formy zábavy.

Kromě řízení operace „Skřítek“ jsem měl tento týden ještě jednu velmi důležitou povinnost. Kontrolu distribuce mých podepsaných knih. Ano, těch zelených. Těch, na kterých jsem já.

Musel jsem osobně dohlédnout na každý autogram. Přeci jen není možné, aby se do světa dostalo něco, co by nebylo schváleno mou dokonalou tlapkou. Sláva je velká zodpovědnost a někdo ji nést musí.

A mezi tím vším samozřejmě probíhaly pravidelné inspekce zahrady a také několik loveckých misí, které byly – jak už je u nás zvykem – sabotované černobílou stíhačkou.
Ale to už je úděl velkých osobností. Úspěch přináší závist.

A teď mě omluvte.

Jdu na pravidelnou poradu se skřítky.

S aristokratickým pozdravem

Maxmilián z Kouzelné zahrady