Jak přežít v kouzelné zahradě

Zdá se, že jaro dorazilo do Kouzelné zahrady naplno.

Slunce opravdu hřeje, můj obličej se pomalu připaluje a po dlouhé zimě se na slunce začínají chodit dívat i moje pihy.

Všude poletují včely, kterým strategicky rozmisťuji mističky s cukrovou vodou, protože jsou holky po zimě úplně hladové. Všude to šustí, švitoří, ze země vykukují larvy brouků a celý svět se pomalu probouzí.

A aby to všechno nebylo jen tak zalité sluncem, ještě jsme kocoura nezbavili zimních dredů a už oba tahají domů klíšťata. Radostí skáču dva metry vysoko, zrovna na ty jsem se celou zimu opravdu netěšila. Ale co… koupíme tabletky a bude na chvíli klid.

Rozhlížím se po té naší Kouzelné zahradě, vdechuji ten krásný teplý vzduch a děkuji za to, jaké máme štěstí.

Vždycky jsem si přála velký dům s malou zahrádkou, aby se tam všichni mohli scházet a trávit spolu čas.

Trošku se to popletlo a máme malý dům s velkou zahradou.

Ale o to je to vlastně lepší.
Víc se nás sem vleze. První zatěžkávací zkouškou byla naše svatba a to se sem úplně v klidu vešlo padesát lidí.

Naše zahrada dokáže cokoliv.

A hlavně spojovat lidi.

A to, že na některých místech… vlastně skoro všude… ještě není dokonalá?

No co.

Hlavně že je naše.