Jak přežít v kouzelné zahradě

Dnešní svět je extrémně rychlý, chaotický a hlučný. Tři věci, které neuvěřitelně ovlivňují náš život.

Uvědomila jsem si to minulý víkend, když se nám začali vracet na zahrady lufťáci a mezi ploty se po dlouhé době začaly ozývat pozdravy.

A mně najednou probleskla hlavou vzpomínka na Broučky a měla jsem chuť zakřičet:
„Zdař Bůh!“

Pak jsem si uvědomila, že my jsme vlastně takoví broučci.

S první plískanicí jsme se rozloučili se sousedy, zalezli do své chaloupky a skoro celou zimu spali. Náš denní rytmus se zpomalil, tělo regenerovalo a čekalo na první paprsky slunce.

A že nás ta zima letos opravdu potrápila.

Jenže ve chvíli, kdy sluníčko poprvé trošku zahřálo, začal nejen u nás čilý ruch.

Najednou jsem si uvědomila, že náš svět je vlastně přesně takový, jaký má být. Že nepotřebuji spoustu léků, abych byla zdravá. Potřebuji poslouchat svoje tělo, svůj vnitřní hlas a přírodu.

Ona ví. Je tu přece mnohem déle než já.

A jako malou připomínku jedné z nejkrásnějších pohádkových knížek mi příroda poslala žlunu. V celé její kráse, vybarvenou těmi nejkrásnějšími barvami.

Ptáka, kterého jsem dřív znala jen z knížky a poprvé naživo ho uviděla až tady v Kouzelné zahradě.
U Broučků byla žluna a mráz znamením pomíjivosti bytí.

A tak až zase jednou nebudete vědět, co dřív, zkuste se na chvíli zastavit.

Nadechněte se jarního vzduchu a uvědomte si, že jsme na světě jen na návštěvě.

A ten, kdo to tu opravdu řídí, je příroda.
Zdař Bůh.