Jak přežít v kouzelné zahradě

Naši a nejen naši chlupáči mají takové trošku nadpřirozené lékařské schopnosti. Vytuší, když je člověku zle. A to nejen na těle, ale i na duši. Mají na to speciální receptory a ideálně neprodleně zahajují léčbu.

U nás tedy i občas, když není potřeba, ale prevence je prevence. Dbají o zdraví těla i ducha, hlídají i naši štíhlou linii a než aby se potraviny zkazily, raději se obětují a sežerou nám vše sami.

Dbají na náš pravidelný pohyb, posilovací režim i pobyt na čerstvém vzduchu.

Občas přemýšlím, co jim vlastně běží hlavou. Jak probíhá třeba u nás ta jejich dokonalá mezidruhová synchronizace.

Tak třeba nějak takhle:

Lůžkové oddělení domácí medicíny

Pacient: žena.
Stav: horizontální poloha. Pokus o prodloužení spánku o pět minut.
Riziko: samovolné zalehnutí zpět do peřin.

07:38 – Aktivace týmu

Dr. Max (primář, specialista na tlakové terapie):
Zaujímá pozici přímo na hrudníku pacienta.
Aplikuje 7,3 kilogramu přesně odměřeného terapeutického zatížení.

Spouští hluboké předení na frekvenci „už je ráno“.

Dr. Key (specialista na emoční a čichovou stimulaci):

Zaujímá pozici u obličeje pacienta.
Navazuje intenzivní oční kontakt ze vzdálenosti dvou centimetrů.

V případě slabé odezvy přechází na jemné funění a lehké olíznutí.

07:41 – Stabilizace

Pacient vykazuje známky smíchu.
Pacient rezignuje.
Pacient otevírá oči.

Dr. Max:

Zvyšuje tlak, aby zabránil návratu do spánku.

Dr. Key:

Přechází do podpůrného režimu „radostný ocas“.

Výsledek:
Pacient probuzen.
Duše stabilizována.
Terapie úspěšná.
Honorář vyplacen.
V kapsičkách.

A já si říkám, že možná opravdu mají ty své nadpřirozené receptory.

Protože někdy přesně ví, kdy je potřeba léčba.

A někdy ji zahájí prostě jen proto, že můžou.

A tak to u nás chodí.
Domácí medicína.
Bez čekárny.
Bez objednání.
Ale s bezpodmínečným efektem.