Jak přežít v kouzelné zahradě

Už je to tady.

Na svém tajném místě jsem našla prvního posla jara. A to znamená jediné – chce to dokonalý plán, abychom to jaro zvládli.

Začnu od podlahy. Tedy vlastně od kocoura.
Vezmu do ruky nůžky a ostříhám Maxe. Protože díky letos hojně se vyskytujícímu… no řekněme bahennímu období… se mu udělaly neodstranitelné dredy, které jinak než nůžkami dolů nepůjdou.

To, co po úpravě kocoura zbude, rozprostřu po zahradě pro naši hrdličku, která už druhý den neúnavně staví hnízdo a uklízí nám větvičky ze zahrady. Ať mají mrňouskové pořádně vystláno. Díky Maxovým chlupům budou mít komfort tak do mínus čtyřiceti.

U nůžek ještě zůstaneme.

Než se zahrada pokusí znovu o naše ovládnutí a přeměnu v džungli, řádně zkrátíme všechny ty lískové a špendlíkové keře, které je mi líto vykopat. Nebo možná ani ne tak líto, jako spíš že jsou prostě nezničitelné a tak nějak ke kouzelné zahradě patří.

Všechno, co z nich zbude, proženu štěpkovačem a spolu s dalším nepořádkem ze zahrady nacpu do svých kompostovacích záhonů. Pak už jen urovnat, přidat trochu hlíny… a přijde ta nejkrásnější část.

Sázení.

Tvorba nového života.

A jen tiše doufám, že se letos nezblázním jako loni a moje vyvýšené záhony nebudou připomínat scénu z Hitchcockova hororu, kdy jsme se báli, že nám rajčata zaklepou na dveře.

Tak držte palce.

Plán je připraven. Nůžky nabroušené.
A jaro oficiálně zahájeno.

A co vy? Máte už plán, nebo to letos necháte na přírodě?