Jak přežít v kouzelné zahradě

Po dvou dnech slávy, euforie a chaosu máme naordinovaný den klidu. Tedy minimálně moje ruka. Protože mám pocit, že jsem včera podepsala ještě víc knih než předevčírem a začaly mě chytat křeče.

Rozvezli jsme první knížky jejich novým majitelům a s netrpělivostí a napětím čekáme na ohlasy. Tedy první už máme – od našeho největšího kritika. Po příjezdu z Prahy totiž Baru musela přečíst celou knihu našemu velkému unavenému chlapečkovi, který byl pro nás obrovskou morální oporou a hlavně kontrolorem razítek.

A prý usnul jako miminko. Ufff.

Tým Kouzelné zahrady je opět kompletní. Vyzvedli jsme si černobílou stíhačku u babi s dědou a prý ji tam musíme dávat častěji. Chudák byla tak strašně vyčerpaná, že u nich dva dny téměř jen spala a oni kolem ní chodili po špičkách, aby ji nevzbudili. Dokonce v devět ráno kvůli ní nehnutě leželi v posteli a šeptali, aby se chudinka chlupatá mohla dospat.

Doma zatím zoufalý kocourek chodil sem a tam a hledal svůj psí ocásek. A když neměl koho prudit, prudil nás. Pronásledoval mě na každém kroku a venku snad čekal, že ho budu nahánět a prolézat s ním pod domem. Naštěstí je vesmír opět v rovnováze a já zase budu jen okřikovat Key, ať ho nechá a nechodí mu za zadkem.

Máme ale doma i otrokářskou novinku. Kromě nočního běhání kolem jeho výsosti, větrání a načechrávání granulí vymyslel dálkové ovládání na otroky i Knedlíček. Zvyklý na stoprocentní péči své paničky, se kterou spí v posteli a která pro něj udělá vše, co mu na jeho hlubokých modrých očích vidí, musel přijít na způsob, jak naši péči rozdělenou mezi tři usurpátory stáhnout jen na sebe.

A tak poté, co o půl třetí manžel vypustil zrzavce na inspekci a my pomalu znovu zabrali, ozvala se rána, která otřásla celým domem. Hrdinka, která běžně spává pod postelí a jejíž hlavní náplní práce by mělo být hlídání domu, vyskočila na postel a jediné, co zvládla, bylo schovat se za mě.

Chvíli mi v polospánku trvalo, než jsem ten zvuk identifikovala. Jeho intenzita se zvyšovala a dům se třásl skoro jako při ždímání na plné obrátky. Nezbylo mi než se vyhrabat z peřin a jít pomazlit a nakrmit chudáčka nedomazleného, na kost vyhublého králíčka, jinak by nejspíš do té fungl nové klece velikosti XXXXXL vydupal díru.

Když jsem uspokojila veškeré potřeby malého diktátora a o půl čtvrté ráno opět ulehla do vystydlých peřin, ozvalo se bušení na dveře. Zrzavý šéf se vrátil z inspekce hladový a snad i unavený.

Tak by nám teď mohli dopřát pár minut spánku. Aby zase chudák stíhačka nemusela na dva dny k babi a dědovi dospávat.

Jen tedy netuším, kde a kdy to dospíme my dva s manželem.