Jak přežít v kouzelné zahradě

Ležím a pozoruji kocoura, jak si opět čistí ten svůj dokonale načechraný kožich, a přemýšlím, jestli náhodou nemá OCD.

Pro vysvětlení – obsedantně kompulzivní poruchu. Pro neznalé psychiatrických diagnóz: to je to, co má Adrian Monk v mém oblíbeném seriálu. A přiznávám, i já jsem tak trošku vlastníkem této – pro filmaře velmi vtipné – diagnózy. A kdo ji má stoprocentně? Černobílá stíhačka. Protože právě to z ní dělá stíhačku.

Nemoc spočívá v tom, že máte nějakou obsesi. V případě Key je to například moje káva o deváté. A nemůžete přestat, dokud nedosáhnete kompulze. Někdo si myje ruce tak dlouho, až je má do krve, protože pořád nemá pocit, že jsou dost čisté. Nepřichází očekávané uspokojení.

Key naštěstí stačí, když vstanu a uvařím si v přesně určený čas kávu a provedu všechny rituály podle jejího seznamu. Pak je svět zase v rovnováze.

Ale zpět k panu kocourovi.

Už několik dní sleduji, s jakým uspokojením a precizností čistí a pročesává svůj kožíšek. Mlaská blahem, je soustředěný, téměř meditativní. Je šťastný. Každý chlup na svém místě. Dokonalost dosažena.

A pak přijde zlom.

Místo aby si užíval triumfu, zvedne se, zabuší na dveře a jde ven. Do bahna.
Za deset minut se vrátí špinavý jako prasátko. A celý rituál může začít znovu.

Tak nevím.
Je to porucha?
Nebo už se tu prostě někdo fakt nudí?