Jak přežít v kouzelné zahradě

Sobotní ráno nás přivítalo netradičně – přívětivou, slunečnou tváří a po dlouhé době u toho nebylo minus deset. Když jsem s Key popíjela ranní kávu, připadala jsem si jako omylem vykopaný krtek, mhouřící oči a zvykající si na prapodivnou světelnou situaci.

A protože slunce znamená blahodárnou energii nejen pro nás, ale i pro náš dům, začalo se prát, sušit a mýt. Nemyslím nás ve smyslu, že když je hnusně, tak se nemyjeme – ale pustila se myčka na nádobí. Slunce se prostě musí využít.

Čekalo nás také sobotní doplnění zásob a mě pod přívalem té energie přepadla neskutečná chuť na pravou vietnamskou kuchyni. Možná se mi podvědomí snažilo něco naznačit poté, co jsme od rána neustále dokola odbahňovali ty dvě courající se chlupaté rebelie, které měly bahno snad i v uších.

Po chvilkovém přemlouvání manžela, že Lidlu mám za celou zimu už plné zuby a že když už nikam nejezdíme, mám chuť aspoň na výlet do Vietnamu – tedy do státu ve státě, vietnamského území na periferii Brna – jsme vyrazili.

A tehdy jsem pochopila, jak si se mnou moje podvědomí zahrává. Padesát metrů od domu se před námi zjevil Saigon. Bahno až v uších mi najednou dávalo smysl, protože než jsme se dostali na hlavní cestu, měli jsme bahno až na střeše. Pěkný kus ho zdobilo i zpětné zrcátko.

Ale zvládli jsme to. Mise mohla pokračovat.

Popisovat, jak jsme si nacpali břicha a nakoupili, fakt nebudu. Snad jen to, že i přes nepříznivé počasí minulých měsíců jsme na parkovišti vyhráli cenu „nejzabahněnější auto dne“.
Jenže vyhráno ještě nebylo. Cesta domů opět vedla přes Saigon.

Všechno probíhalo v klidu až k osudové zatáčce kousek před cílem. S odhodláním rallye jezdce manžel zastavil, našel místo s nejmenším množstvím bahna a vyjel. Po pěti metrech auto zastavilo a začalo zoufale hrabat.

Přišla krátká chvíle odhodlání a přemýšlení. Já se instinktivně chytila a představa vyhrabávání auta z bláta v manželovi mobilizovala ty nejskrytější řidičské síly. Auto se znovu dalo do pohybu. Spíš ale plulo tam, kam samo uznalo za vhodné.

Já jako bonus k Vietnamu dostala ještě nevyžádaný adrenalinový zážitek.

A právě jsme se dostali do fáze, kdy do kouzelné zahrady nedojde ani SUV.

Dnes tak manžela čeká výlet s kanistrem pod kopec, kde ho nabere syn a odveze na benzínku.

Přes den sice svítí slunce, ale náš dům se zatím ještě úplně sám neuživí.