Jak přežít v kouzelné zahradě

O výhodách nehybného světa

Poddaní,

uplynulý čas potvrdil starou pravdu: svět je nejlepší tehdy, když se příliš nehýbe. Cesty se zastavily, okolí ztichlo a kouzelná zahrada se opět stala uzavřeným územím s omezeným přístupem. Přesně tak, jak to mám rád.

Služebnictvo se sice občas tváří, že řeší cosi zásadního – logistiku, terén, zásoby – ale ve skutečnosti se nic důležitého neděje. Jsem zde. Mám teplo. Mám jídlo. A mám dohled nad situací. To zcela postačuje.

Černobílá jednotka pobíhá, kontroluje perimetr a dělá hluk. Je to zbytečné, ale toleruji to. Je dobré, když má každý pocit, že je užitečný.

Nikdo nepřijíždí, nikdo neodjíždí. Říše je uzavřená, klidná a přehledná. A přiznejme si – čím méně lidí v pohybu, tím méně narušení mého denního režimu.

Nevadí mi, že se sem nikdo nedostane. Naopak. Klid je znakem dobře spravovaného panství. A ticho? To je luxus.

Svět venku může klouzat, bořit se a zmatkovat. Já zůstávám. Ležím. Dohlížím. Vládnu.

Váš oddaný panovník
Maxmilián