Jak přežít v kouzelné zahradě

O úplňku, Mordoru a výhodách nedostupnosti

Moji poddaní,

další týden se uzavřel a já vám opět podávám hlášení ze svého panství. Počasí se definitivně rozhodlo přejít do režimu Mordor. Cesty zmizely, obzor se ztratil a jakýkoli pokus o přiblížení k sídlu považuji za značně ambiciózní.

Osobně s tím nemám sebemenší problém. Čím méně návštěv, tím více prostoru k vládnutí.

Úplněk se opět dostavil bez ohlášení a s přehnaným sebevědomím. Visí si tam, jasný, studený a značně rušivý. Služebnictvo je neklidné, okna se otevírají v nevhodných chvílích a noc se neúměrně protahuje. Já situaci sleduji s chladným klidem. Někdo tu přece musí zachovat řád.

Spánek probíhá dle plánu. Mého.

Zatímco lidé bloudí mezi místnostmi a snaží se pochopit smysl existence, já spím strategicky rozmístěn tak, aby bylo zřejmé, kdo má nad touto domácností skutečnou kontrolu.

Rád bych se vyjádřil i k otázce komunikace. Platí staré pravidlo: kolik řečí umíš, tolikrát jsi kocourem. V mém případě aristokratem.

Ovládám mlaskání, hluboké vrnění, nenápadné mňouknutí i hlasové projevy, které lidské bytosti mylně považují za drama. Jde o plnohodnotný jazykový systém, nikoli o náladu.

K odpadkové aféře se vyjádřím jen stručně. Spal jsem.

Jména netřeba uvádět, ale napoví černobílé zbarvení a až podezřele vřelý vztah k tříděnému odpadu.

Situace, kdy se k nám nikdo nedostane, mi vyhovuje. Služebnictvo nemá žádné rozptylování, žádné pochůzky, žádné výmluvy. Veškerá pozornost se soustředí tam, kam patří. Ke mně.

Neděle je tedy uzavřena. Mordor drží, cesty neexistují a úplněk stále visí na svém místě, jako by měl ještě něco v plánu. Já jsem připraven.

Služebnictvo méně.

S pohrdavým klidem

Maxmilián