Jak přežít v kouzelné zahradě

Původně jsem chtěla psát o tom, že se mi splní další můj velký dětský sen. Jenže jsem úplně zapomněla na to, že tu máme první únorový úplněk a s ním spojenou insomnii a mou asi někde v hloubi duše zakopanou lykanthropii.

Tím dětským snem, co mi má být splněn, jednou mou úžasnou čtenářkou, je to, že se ze mě stane opravdová Popelka a já se poprvé v životě projedu na Juraškovi. Teda ne na Juraškovi – ten je ještě miminko – ale na Karlovi, který vypadá úplně jako Jurašek.

Jako malá jsem o tom snila pokaždé, když jsem byla sama, což bylo docela často. Představovala jsem si, že mě vězní zlá macecha a že přijede princ na bílém koni a jako Popelku mě odveze do svého království v kouzelné zahradě plné zvířat, ptáků a kytek.

No, princ se našel. Jen místo koně měl bílou motorku, kterou si pořídil až se mnou. A vlastně i tu zahradu a zámek jsme vybudovali společně. Takže z toho vyplývá, že žádné sny nejsou zadarmo.

Jediné, co mi v tom všem chybí, je ten bílý kůň.
Nikdy jsem na koni nejela. Mám z nich obrovský respekt a dívám se na ně jen z dálky, protože jsem prostě maličká a oni tak velcí. Ale vypadá to, že i tento sen se mi splní. Jen už na koni nebudu vypadat jako Popelka, ale spíš jako Droběna.

Ale zpět k těm dvěma cizím slovům.

Každý úplněk trpím nespavostí. A když už spím, tak prý vydávám divné zvuky a dokonce si vykládám s manželem. Pak mě najednou vzbudí pocit, že se nemůžu nadechnout a musím ven.

V létě je to super. To se prostě přestěhujeme s černobílou stíhačkou a kocourem ven do hamaky. Jenže teď se venku moc dobře nespí.

A tak k mému podezření. Myslím si, že ač teď jsem princezna, v minulém životě jsem byla vlkodlak. A tak se ve mně každý úplněk probouzí dávná touha a pudy. Auuuuuu.

A tak když už to vypadá, že se při transformaci udusím, protože v tom mrazu opravdu nejde trávit noc venku, když už se třepu jako drahý pes a čekám, že mi začne po těle rašit srst, zvedne se manžel.

Otevře na mě dokořán okno, aby se ty mé prastaré touhy zchladily.

A až jsem promrzlá na kost, zalehne na mě Key jako svěrací kazajka a je to vyřešeno. Zimní řešení mých super lykanthropických záchvatů.

A Max?

Ten jediný šel ten měsíc hledat ven.