Jak přežít v kouzelné zahradě

Říká se, že kolik řečí člověk umí, tolikrát je člověkem. U nás doma se ale ukázalo, že tahle poučka platí spíš pro kocoury.

A konkrétně pro jednoho zrzavého aristokrata jménem Maxmilián.

Je až fascinující, kolik zvukových projevů dokáže jeden kocour ovládat. A ještě fascinující je, že je střídá podle nálady, publika a aktuální potřeby.

Momentálně u nás frčí mlaskání. Max při každém svém „koupání“ – což je zhruba tisíckrát denně – vydává zvuky připomínající malé prasátko u páté večeře. Mlaská soustředěně, s výrazem hlubokého uspokojení a bez jakéhokoli studu.

Pak je tu vrnění. Zapomeňte na jemné předení, které se objevuje v příručkách pro budoucí majitele koček. To, co Max produkuje, je spíš vibrační signál schopný rozechvět stěny. Připomíná pračku v odstřeďování a slouží jako jasná informace pro celý dům: kocour je spokojený.

Když jsem si pořizovala mainskou mývalí kočku, dočetla jsem se, že jemně vrkají jako hrdličky. Realita se jmenovala Maxmilián a jeho hlasový projev by klidně obstál v kategorii „krkavec s megafonem“.

A pak je tu mňoukání. Tedy mňoukání v uvozovkách. Protože u Maxe má hned několik variant a každá má přesně definovaný význam.

V léťe jsem se na chvíli zastavila u sousedky. Povídaly jsme si a najednou ztuhla. „Slyšelas to? Venku nějaké dítě brečí…“

Odpověď byla jednoduchá. „To není dítě. To je Max.“

Nesouhlasila. To prý znělo jako týrané dítě. V ten moment se z dálky ozvalo dlouhé, táhlé a srdcervoucí: „MAAAAAAM.“

Následoval okamžitý návrat hlavního aktéra. Max se přiřítil s elegancí celebrity na červeném koberci a s naprostým klidem procedil své oblíbené: „ČMŇAu.“

Vysvětlení je prosté. Když mě slyší, ale nevidí, propadá zoufalství. A přesně takhle „trpí“ pokaždé, když jsou zavřené dveře. V noci, ráno, večer. Neustále.

Max je zkrátka ukecaný tvor. Dokáže si povídat klidně hodinu a má odpověď na každou otázku.

Nejčastěji ve chvíli, kdy stojí za zavřeným francouzským oknem a s dramatickým výrazem vysvětluje, že je tam zima, že má hlad a že ho tam každou chvíli určitě sežere sova, medvěd, nebo alespoň nuda.

A tak se nabízí otázka:
Kolik řečí umí váš kocour? A má taky pocit, že jeho život je jedno velké divadelní představení?

Protože u nás doma hraje hlavní roli naprosto přesvědčivě.