Max se rozhodl, že z Key udělá kočku.
Ano, opravdu. Z border kolie, specialistky na pasení všeho, co se hýbe – a občas i toho, co se nehýbe – vychovat lovce.
Z okna se dalo pozorovat, že nejde o žádný náhlý nápad, ale o promyšlený pedagogický proces. Pan učitel Max přinesl živou myš a s obdivuhodnou trpělivostí ji vždy vypustil přímo Key pod nos.
Myš se rozběhla, Key za ní vyrazila… a ve chvíli, kdy se vzdálila víc, než bylo pedagogicky únosné, Max zasáhl. Myš znovu chytil a výuka pokračovala.
Bylo zřejmé, že Max se snaží o systematickou výchovu.
Krok po kroku. Bez zbytečného spěchu.
Jenže brzy se ukázalo, že nastal zásadní problém.
Key totiž není lovecký pes. Key je pasáček. A s myší proto zacházela přesně tak, jak jí velí její profese – držela ji v prostoru, obcházela ji, kontrolovala směr, ale rozhodně neměla v úmyslu ji skutečně ulovit.
Max to chvíli sledoval.
Pak ještě chvíli.
A pak bylo jasné, že pedagogická trpělivost má své hranice.
Výuka byla ukončena.
Myš byla sežrána.
Key teď chodí po zahradě, očividně zmatená, hledá svou „studijní pomůcku“ a nechápe, proč jí byla bez upozornění odebrána. Výrazem dává najevo, že se na lekci připravovala zodpovědně a že by ocenila alespoň krátké vysvětlení.
Zdá se tedy, že experiment selhal.
Z borderky se kočka nestala.
A Max si nejspíš příště rozmyslí, koho a čemu bude učit.











Napsat komentář