Jak přežít v kouzelné zahradě

Až jednou přijde můj čas a já si budu moct vybrat, kam dál, mám jasno – chci jít za Velkou Kočkou. Když tak pozoruju našeho Maxe, říkám si, že tahle šéfka musí být neuvěřitelně tolerantní. Protože jestli někdo žije všech sedm smrtelných hříchů na maximum, tak je to právě on. A co si budeme, asi v tom není jediný. Pojďme si to rozebrat:

Pýcha – Tady není třeba dlouze vysvětlovat. Kdo někdy viděl kočku chodit po pokoji jako královna světa, ví, o čem mluvím. A Max? No ten se nosí, jako kdyby měl na zádech plášť s korunou. Páv by se mohl učit.

Závist – Stačí, abych vzala sousto jídla, a už na mě hypnoticky zírá, polyká naprázdno a tváří se, že bych se měla cítit provinile. Jo, Maxíku, já vím, že mi závidíš každé kousnutí.

Smilstvo – Jo, Max sice nemá… no, víte co, ale jakmile venku začne někdo mrouskat, náš miláček se mění v nespoutaného Casanovu na baterky. Doma se pak nedá vydržet.

Hněv – Nahněvaná kočka, to je noční můra každého milovníka zvířat. A když má Max deset kilo a dá najevo svůj nesouhlas, je to boj o přežití.

Obžerství – Už víc než půl roku vstávám každý den v nekřesťanské čtyři hodiny ráno, abych nakrmila jeho rozmazlený žaludek. Peněženka pláče, já mám kruhy pod očima, ale Max? Spokojenost sama.

Nenávist – Naštěstí je u nás doma pohoda a Max nás všechny bere na milost. Ale slyšela jsem dost příběhů o tom, co se stane, když se někdo dostane kočce na černou listinu. A věřte, nic hezkého to není.

Lenost – Kočky a lenost, to je kapitola sama pro sebe. O Maxovi by se dal napsat román. Jen pohled na to, jak se válí po gauči, je někdy víc než inspirativní. Naše malé, milované, pelešivé mrchy.

A víte co? I když tihle zrzaví (nebo černobílí, mourovatí, či jakékoliv jiné barvy) darebáci denně porušují desatero a s přehledem zvládají všechny smrtelné hříchy, jsou to ty nejbáječnější bytosti na světě. A Velká Kočka? Ta musí být ta nejvíc cool bohyně ze všech. Tak co, kdo jde jednou se mnou za ní?