Někdy má smysl si přiznat, že splnění životního snu s sebou nenese jen radost, ale i určité vedlejší účinky. V mém případě má ten sen jméno Max. Případně Maxmilián, podle nálady a míry důstojnosti. Abych si v tom udělala pořádek, zkusila jsem si odpovědět na otázku, proč jsem si vlastně pořídila kočku.
1. Protože jsem masochistka
Jinak si neumím vysvětlit neustálé škrábance na rukou, nohou a občas i na místech, kde netuším, jak se tam mohl dostat. A projevy lásky v podobě jemného přejíždění jazykem připomínajícím smirkový papír přes víčko? To je zkušenost, kterou si člověk zapamatuje. Navždy.
2. Protože jsem lingvistka
Rozlišit mezi „mňau“, „máááu“ a „mrrrm“ vyžaduje cvik, pozornost a schopnost reagovat rychle. Významy jsou sice jemně odstíněné, ale výsledek je většinou stejný: dej mi jídlo. A to ideálně hned.
3. Protože jsem noční tvor
Nebo jsem se jím alespoň stala. Otevírání dveří, zavírání dveří a jejich opětovné otevírání je pevnou součástí večerního i nočního programu. Pravda, většinou vstává manžel, zatímco já spím jako špalek. Což je mimochodem jeden z důvodů, proč ho mám pořád ráda.
4. Protože jsem kouzelnice
Několikrát denně dokážu vykouzlit „nové“ jídlo ze stejného balení granulí. Stačí zatřepat miskou, přidat pár kousků a tvářit se přesvědčivě. Výsledkem je pocit gurmánského zážitku, alespoň na straně konzumenta.
5. Protože jsem uklízečka
Tady není třeba dlouhého vysvětlování. Kdo má kočku, ví. Kdo nemá, nemá tušení, co všechno se dá během dne několikrát zamést, setřít a znovu uklidit.
Tohle je jen malý výčet změn, které život s Maxem přinesl. A jestli je tohle teprve začátek, pak jsem opravdu zvědavá, kam až se tenhle seznam časem rozroste.
Jak přežít v kouzelné zahradě 
Napsat komentář