Jak přežít v kouzelné zahradě

jarní audienční zpráva z království zahrady

Mé vážené publikum,
opět nastala neděle – den, kdy svět ztichne a naslouchá mému královskému sdělení. Jak se sluší a patří.

Slunce se opírá do mé hřívy, vzduch voní po jaru a zahrada, mé svrchované území, se začíná podezřele měnit. V trávě se objevily pastelové předměty, které jsem rozhodně neschválil. Jakási vajíčka. Barevná. Puntíkatá. Třpytivá. Bez mého podpisu.
A pak se objevil on.

Zajíc.

Ne obyčejný zajíc. Zajíc s drzostí, stylem a úsměvem. Stál v mém záhonu, jako by mu patřil, a tvářil se, že je součástí dekorace. Dokonce se na mě podíval. Beze strachu. Beze svolení.

Rozhodl jsem se tedy pro klidný, důstojný postup. Zastavil jsem se. Narovnal hruď. Připravil výraz. Toto měl být okamžik, který vejde do dějin. Královské selfie. Pokud by existoval Vogue pro kočky, byla by to titulní strana.

Zajíc ovšem zjevně neunesl tíhu okamžiku a zbaběle uprchl. Ano, někteří tvorové nejsou stavěni na blízkost skutečné velikosti.

Zahrada však zůstala. A s ní i ona vajíčka. Pomalu, elegantně a s plným vědomím své moci jsem si jedno vybral. Následoval rozruch. Hlasité protesty služebnictva. Prý to není moje. Zajímavá myšlenka. V mém království.

Vše je moje. Tráva, květiny, pampelišky. A ano, i vejce.
Po této drobné správní záležitosti jsem se odebral na svou exkluzivní deku, kde jsem v klidu nasával jarní energii a čekal, až svět opět pochopí, kdo tu udává směr.

Velikonoce se blíží. Očekávám věnce, zpěvy, slavnostní náladu a minimum psí přítomnosti. Řád musí být zachován.

S vrněním a vědomím vlastní výjimečnosti
Maxmilián I. 🐾🐾
vládce zahrady, pán dekorací a nedotknutelný monarcha jara