Nedělníček pana Maxmiliána (8)

o kameře, konvi a znepokojivém napodobování

Mé věrné publikum,
dovoluji si vám přednést shrnutí týdne, který by si sám zasloužil zápis do kronik. Nebýt tedy poněkud chaotický, hlučný a… lidský.

Začněme kapitolou, kterou bych pracovně nazval „YouTubeři v domácnosti“. Má služebná, dříve známá jako paní domu, dospěla k názoru, že z nás učiní hvězdy internetu. Někteří se rodí s kamerou v ruce. Jiní by se jí měli vyhýbat s noblesním odstupem. Rozhodla se mě natáčet. Mě. Maxmiliána I. Bytost, jejíž jediný pohled má potenciál narušit algoritmus.

Má reakce byla zcela adekvátní. Lehl jsem si. Zády ke kameře, ocas decentně zdvižen, výraz naprostého nezájmu. Pokud se někdo rozhodne pracovat s mým obrazem bez konzultace s královským PR oddělením, musí počítat s následky.
Pokračujme dalším znepokojivým fenoménem – takzvaným sourozeneckým vztahem. Nikoli, neztratil jsem soudnost. Mluvím o Key. Té hyperaktivní čtyřnohé feně, která dospěla k závěru, že když může pít z mé konve a spát v mé posteli, může se stát i kočkou. Hranice se stírají. Dnes konve, zítra trůn.

Začíná mě napodobovat. Ignoruje povely, podhrabává ploty a tváří se, že slovo „ne“ je pouhý návrh. A co hůř – pije z mé konve. Pokud to takto půjde dál, obávám se, že začne mňoukat.

A nyní vrchol týdne.
Má služebná prohlásila, že v příštím životě by chtěla být kočkou. Konkrétně mnou. Chápu ji. Lenošení, vysoké nároky, neochota spolupracovat a přesto být obdivován, milován a obsluhován. To má logiku. Nicméně některé role jsou jednoduše nenahraditelné.

S mírným zívnutím, elegantně zatočeným ocasem a vědomím vlastní výjimečnosti vám přeji klidnou neděli. Zůstávejte mi oddaní. Já totiž nehraji roli. Já jsem role.

Váš

Maxmilián I.
kocour, který nehraje. On je.
🐾🐾