Nedělníček pana Maxmiliána (5)

aneb audienční zpráva Jeho Kočičí Výsosti

Tentokrát přicházím mírně se zpožděním. Nikoli z nedbalosti, nýbrž proto, že královské záležitosti se neřídí kalendářem.

Mé drahé publikum,
uplynulo několik dnů od mého návratu z diplomatické mise do hotelového zařízení. Pobyt byl důstojný, personál vyškolený, já okouzlující. Přesto musím konstatovat jediné: doma je doma.

A protože řád musí být zachován, rozhodl jsem se po návratu osobně dohlédnout na chod celého království. Spánek jsem proto omezil na minimum – ovšem nikoli svůj, nýbrž spánek personálu. Dny i noci věnuji důsledné kontrole zahrady, domu, pelíšků, skříní a především dveří, za nimiž obvykle sedí můj dvorní zapisovač a cosi neúnavně datluje. Spánek je pro slabé. Já mám misi.

Poněkud mě hryže svědomí, že jsem své poddané na čas opustil, a tak jsem se rozhodl přiložit tlapku k dílu i jinak. Aktivně se zapojuji do správy bylinkového království. Ano, přiznávám – sedím na klávesnici a občas do textů zasáhnu. Královský dotek dodá každému článku patřičný šmrnc.

Jakmile se dvorní služebnictvo odváží na chvíli vzdálit, okamžitě přebírám velení. Hlasitým „MAAAAM“ dávám jasně najevo, že své povinnosti zanedbávají. Můj komfort je svatý a neodpouští se žádná nepozornost.

Slunce svítí, zahrada kvete, já panuji a důsledně si vymáhám pozornost, která mi náleží. Pamatujte si jedno důležité pravidlo: kočka nikdy nespí. Kočka jen tiše vládne.
S vrněním a aristokratickým pohledem

Maxmilián I. 🐾
vládce, básník, editor