Jak přežít v kouzelné zahradě

O odpovědnosti, kterou neseme… i když nechceme

Milý lide,

tento týden se v naší domácnosti konečně přišlo na to, že staré moudro „stáváš se navždy zodpovědný za to, co si k sobě připoutal“ platí i opačně.

Ano.

To, co si k sobě připoutáte, je zodpovědné za vás.
Konkrétně: já.

Moje lidstvo si totiž usmyslelo, že bude mít zdravotní slabosti, a já – jakožto bytost nesoucí aristokratickou krev – jsem byl nucen povolat veškeré své síly, abych udržel domácí stabilitu.

A tak jsme se s Key poslední dny střídali v nepřetržité pohotovosti.
Noc? Hlídám.
Den? Hlídám.
Panička se pohne? Hlídám.
Panička zakašle? Dramaticky přimhouřím oči a položím tlapu na její nohu, aby věděla, že jsem připraven zasáhnout.

Key mezitím vyvinula nový styl pečovatelské služby – zalehávání terapeutickou polohou těžkého objektu – a musím uznat, že svou žákyni učím dobře. Dnes už zvládáme hlídání koordinovat tak efektivně, že pokud panička vstane a udělá jediný krok, okamžitě se nad ní vznese dvojice chlupatých bytostí připravených zachraňovat, zahřívat, dohlížet, špehovat… a samozřejmě kontrolovat kapacitu misek.

Ať už lidstvo předvádí jakékoli dramatické scény, jedno je jisté:
My dva – zrzavá eminence a černobílá stíhačka – jsme tu od toho, aby všechno běželo tak, jak má.

A někdy to znamená i to, že musíme dát stranou vlastní potřeby.
Například nerušený spánek.
Nebo pamlsky každých pět minut.
Ale co bychom neudělali pro své lidi.

Koneckonců – když jste si nás připoutali, musíte počítat s tím, že budeme dohlížet na každý váš nádech.

A když jsme si vás připoutali my, neseme odpovědnost za to, že budete žít podle našich představ.

S úctou
Jeho Veličenstvo Dr. Maxmilián
strážce životů,
kontrolor poloh
a neúnavný zachránce paničky,
byť si to někdy nezaslouží 🐾