Jak přežít v kouzelné zahradě

se vší noblesou, jak se na aristokrata sluší

Mé drazí obdivovatelé,

další týden mé vlády nad Kouzelnou zahradou je za námi a já opět usedám na své královské opěradlo, abych vám podal oficiální hlášení. A že toho bylo.

Začnu tím nejdůležitějším: zkouškou tuhosti.

Ano, mou každonoční povinností. Proč? Protože vy lidé máte nepochopitelný zvyk usnout tak tvrdě, že připomínáte mrtvolu. A někdo přece musí zkontrolovat, zda personál nezkolaboval.

Tlapka na záda – žije.
Tlapka na bok – žije.
Tlapka na hlavu – žije.

A pokud vás přitom probudím? Buďte rádi. Zachraňuji vám život. A záchranářské služby se samozřejmě platí kapsičkami. To dá rozum.

A když už jsme u povinností, bylo mi naznačeno, že škrábu sedačku.

Rád bych k tomu podal oficiální vysvětlení:
Já sedačku neškrábu proto, že bych neměl kde brousit drápky.

Já ji škrábu proto, abych udržoval mužského otroka ve střehu.

Bez mého zásahu má tendenci polevit v ostražitosti. Když zaseknu drápek do čalounění, sleduji ten výraz – směs infarktu, sprintu a tiché kletby – a vím, že domácnost je opět pod kontrolou. Kdyby byl mužský element méně přecitlivělý, nemuselo by k tomu docházet.

A nyní něco skutečně významného:
Jsem pojištěný.
Ano, konečně. Po dlouhém vyjednávání, roce plném průšvihů, několika typech ošetření a jedné lehce pošramocené cti jsem byl slavnostně zařazen mezi pojištěné aristokraty.

Pojišťovací mladík byl sice Key málem sežrán láskou, ale přežil a dokumenty podepsal. Takže nyní jsem kastrovaný, čipovaný, rozmazlený, okouzlující… a pojištěný. Snad ta magie bude fungovat a už se mi nic nestane. I když – upřímně – život bez dobrodružství by byl pod mou úroveň.

Shrnutí týdne je tedy jasné:
personál přežil, panství stojí, myši byly zkontrolovány a já stále vládnu pevnou tlapou a ostrým drápem.

S noblesou, nadřazeností a upřímnou láskou (tou mou kočičí, tedy občasnou)
Váš
Maxmilián
aristokrat, Dr. Tuhosti, noční zachránce a velitel mužského otroka 🐾