Jak přežít v kouzelné zahradě

O souboji na kordy, lampičce a myších intrikách

Minulou neděli jsem statečně bránil Kouzelnou zahradu před drzým nekastrovaným vetřelcem. Souboj to byl lítý – já čestný, on zákeřný. A než jsem stačil vytasit kord, trefil mě ničema přímo do oka.

Následovala panika služebnictva, volání, běhání, přenášení – prostě chaos. Mne odvezli na kliniku, kde mi píchli jakousi prokletou drogu, po které jsem prospal nejen operaci, ale i půlku dne. A když jsem se konečně probral, zjistil jsem, že ze mne udělali lampičku. Prý pro mé dobro.

Aristokratická důstojnost utrpěla těžkou ránu.

Další dny se nesly v duchu kompromisů. Jíst se s tou ozdobou dá, ovšem pouze tehdy, když služebná drží misku pod správným úhlem. Pít lze výhradně z pítka pro ptáky, protože s límcem z konve opravdu nepiju. A co se týče lovu myší – tam jsme utrpěli naprosté fiasko. Služebná špatně odhadla délku vodítka, myš utekla, já přistál… a bylo po hrdinství.

Od té doby s ní nemluvím. Spím uraženě zády k ní a dávám jasně najevo, že jsem hluboce zklamán. Ale mezi námi – začíná se mi po ní trochu stýskat. A možná i jí po mně. Jen se to zatím neodvažuje přiznat.
Naštěstí se oko hojí, steh drží, límec pomalu p

ohasíná a já se brzy vrátím ke svým povinnostem – ke kontrole zahrady, výchově černobílé stíhačky a udržování pořádku v našem malém království.

S lehce nakloněnou hlavou, důstojností a pohledem bojovníka,

Váš pan Maxmilián🐾🐾