Nedělníček pana Maxmiliána (21)

aneb O nočním bdění, hladu aristokratů a dozoru nad garáží

Poddaní moji,

v posledních dnech se mezi lidem začaly šířit znepokojivé zvěsti o mém nočním buzení. Považuji proto za nezbytné vydat oficiální prohlášení.
Ano, budím je.

Ano, ve tři ráno hlasitě svolávám své „MÁÁÁM MAMII“ tak, že i sovy padají z větví.
Ano, klepu na dveře, dokud nejsou otevřeny.

Ale položme si zásadní otázku: copak může vládce vládnout o hladu? Je snad myslitelné, aby aristokrat spal venku, když rosa zvlhčuje jeho majestátní kožíšek? Samozřejmě že nikoli.

Má služebná se dokonce odvážila tvrdit, že jí kazím spánek. Směšné. Spánek je slabost poddaných. Král bdí, kontroluje a vydává povely. A kdo jiný než já by měl ve tři ráno dohlížet na to, zda stromy stojí pevně a zahrada nevyžaduje okamžitou inspekci?

Tento týden jsem navíc osobně dohlížel na stavební práce v garáži. Žádný regál nebude stát bez mého odborného posouzení. Mužská část čeledi se sice oháněla vrtačkou, ale teprve můj přítomný dozor zajistil, že konstrukce odpovídá mým nárokům na stabilitu, estetiku i respekt.

Shrňme si to tedy přehledně:
oni pracují – já poroučím.
oni poslouchají – já vládnu.
oni si myslí, že mají práva – já vím, že jsou čeleď.

A tak tomu bude, dokud budou regály stát, kačenky se péct a zahrada patřit mým tlapkám.

S vrněním a mírným pohrdáním
Váš pan Maxmilián 🐾