Jak přežít v kouzelné zahradě

aneb O lidské dotěrnosti, psích manýrech a nedostatku kapsiček

Poddaní moji, připravte se – přináším vám další střípek z kroniky mého náročného života.

Tento týden jsem byl opět vystaven všem formám lidského a psího obtěžování, které by slabší povahu dávno zlomily…

Začalo to tím, že služebná zřejmě usoudila, že naše láska musí postoupit na „další úroveň“, a drze si mě přitáhla k sobě, když ležela u televize. A já – velkorysý vládce – jsem jí dovolil, aby si myslela, že jsem si tam lehl z vlastní vůle.

Další ráno se věnovala výrobě svatebních koláčů v tropických podmínkách. Mně samozřejmě nenabídla ani makový drobeček! A jako by to nestačilo, druhý den zmizela na svatbu, kde prý byla svědkyní. Vážně pochybuji, že to nebylo jen proto, aby mě tu nechala samotného hlídat celý dům.

A když už jsem doufal, že mě konečně nechají v klidu, vytáhli mě k „pozoruhodnému“ videu z lovu. Ne že bych v hlavní roli nezářil, ale proboha… proč to pořád pouštějí všem lidem?

Zkrátka – opět jsem statečně přestál týden plný lidské svévole, psích manýrů a naprostého nedostatku kapsiček.

A teď mě omluvte, jdu se uložit na sedačku a tvářit se, že se mě nic z toho netýká.

Váš jediný a pravý pán,
Maxmilián 🐾