z předsálí zhrzené důstojnosti
Drazí příznivci,
vrátil jsem se. Ano, přežil jsem další vyhnanství – a to prosím ve stejném zařízení, které si troufá nazývat se kočičím hotelem. Třetí návštěva. Rutina. Personál si mě pamatuje. Ačkoli si mě – ruku na srdce – zasloužit nemohou.
Podmínky byly důstojné. Nikoliv však hodné mého postavení.
Postel byla měkká. Ovšem postrádala zásadní kvalitu: vaši postel s dekou vonící mou majestátní srstí.
Strava byla přijatelná. Avšak kde byl pečený krůtí plátek, servírovaný vlažný na keramice s modrým lemem?
Péče byla uctivá. Leč chyběla jí ona hluboká oddanost, která vzniká pouze každodenním soužitím s géniem.
Po návratu jsem učinil několik nezbytných kroků k obnovení rovnováhy vesmíru. Zkonzumoval jsem část trávníku. Vypil jsem bazének, zřejmě určený dětem. A přešel jsem do režimu ignorace hodné korunovaného kocoura.
Chodím vzpřímeně, dívám se skrze ně, občas teatrálně přimhouřím oči – čistě pro efekt. Oni to snášejí statečně, jako každý lid, který ví, že po návratu monarchy musí nejprve následovat tiché utrpení za zradu.
Nezlobím se. Jen si pamatuji. A dávám jasně najevo, že vychladlé kapsičky a nepřítomnost lidské postele se odpouštějí jen velmi obtížně.
Nyní mě omluvte. Odcházím na trůn – čtěte: gauč – kde se mi opět navrací má přirozená důstojnost.
Váš navždy nedoceněný, přesto zbožňovaný
Maxmilián
🐾🐾
Jak přežít v kouzelné zahradě 
Napsat komentář