Jak přežít v kouzelné zahradě

O okurkové sezóně, ztrácení se a aristokratickém odpočinku

Drazí moji,
tento týden bych s jistou dávkou nadsázky označil za festival lidské ubohosti, mé aristokratické shovívavosti a několika nedůstojných faux pas, která jsem byl nucen z trůnu své důstojnosti přehlédnout.

Začalo to takzvanou okurkovou sezónou. Má oddaná otrokyně si zoufala, že prý není o čem psát – tiskoví mluvčí na dovolených, zvířátka líná a vedro takové, že se i novinářské nadšení mění v lepkavou hmotu. Přitom by stačilo, aby obrátila zrak ke mně. Leč známe lidi – bývají slepí ke skutečnému génia.

Abych jí připomněl, kdo v tomto vztahu skutečně vládne, rozhodl jsem se pro výchovný krok: zmizet. Ráno jsem se k obvyklé audienci jednoduše nedostavil. Ona pobíhala po zahradě s kapsičkou v ruce, šustila a propadala panice při představě, že můj vznešený žaludek zůstává prázdný. Teprve když jsem usoudil, že už vytrpěla dost, velkoryse jsem se vrátil s důrazným a opovržlivým „čmňááu“. Následovala vlna lásky, výčitek a další dávka kapsičky. Jak má být.

Ve své nesmírné moudrosti jsem ji pak zasvětil do umění kočičího spánku – toho pravého, protestního a majestátního. Pleskli jsme sebou o postel, tlapku a ruku spojili v symbolické jednotě a oddali se snění proti globálnímu oteplování zahrady. Někdo ty lidi zkrátka musí naučit správně odpočívat.

Vrchol týdne však přišel v podobě informace, že mainská mývalí kočka je prý kočka s povahou psa. U aristokrata mého formátu podobné tvrzení hraničí s urážkou majestátu. Dovoluji si připomenout, že nejsem kočka s psí povahou, nýbrž kočka s povahou člověka – ba dokonce něčeho ještě vyššího. Což své otrokyni denně připomínám například tím, že při každé návštěvě vyžaduji vlastní křeslo, ideálně polstrované. Zatímco Key, ta psí stíhačka, zůstává ležet jako prostý podnožník pod stolem.

A tak jsem i v tom největším vedru zůstal tím, kým jsem vždy byl – Maxmiliánem, vládcem terasy, křesla, zahrady i otrokynina srdce. Nedotčený, důstojný a božsky nad věcí.

Přátelé, nechť je váš týden alespoň z poloviny tak dokonalý, jako jsem já.

S opovržlivým, a přece laskavým mňouknutím

Váš Maxmilián
🐾🐾